Radek Pilař

Stálá expozice
Expozice je poctou píseckému rodákovi Radku Pilařovi, který byl významným představitelem českého výtvarného umění. Věnoval se ilustraci, grafice, malbě, fotografii či filmové tvorbě.

Radek Pilař

23. dubna 1931 – 7. dubna 1993

„Lesy okolo mého rodného města, řeka, obloha, babička, děda, to byl dar pro celý život. Krajina mého dětství je naplněna láskou,“

vzpomínal písecký rodák Radomil Vojtěch Rokůsek, veřejnosti známý jako Radek Pilař.

Malíř, ilustrátor, grafik, fotograf, scénárista a filmař se narodil 23. dubna 1931 svobodné sedmnáctileté Květoslavě Rokůskové. Vyrůstal v domečku v ulici Na Houpačkách 51, kde o něj kromě maminky pečovali prarodiče, kteří pomáhali nezletilé dceři s těžkou životní situací. Od malička se u něj projevovalo výtvarné nadání. Už ve dvou letech nakreslil maminku, a když začal chodit do skautu, vedl si bohatě ilustrované deníky plné klukovských dobrodružství. Během druhé světové války se po jedenácti letech ozval biologický otec s přáním oženit se. Maminka jeho nabídku přijala a chlapec dostal příjmení Pilař. Za války rodina žila v Táboře, kde měl otec továrnu na knoflíky. Manželství však nemělo dlouhého trvání a skončilo po třech letech.

Po válce se Radek společně s maminkou vrátil opět k prarodičům do Písku, kde byl přijat na reálné gymnázium. Tam vzniklo celoživotní přátelství s básníkem Josefem Bruknerem, architektem Vladimírem Jestřábem a scénáristou Jaroslavem Papouškem. Po maturitě následovala jasná volba - Akademie výtvarných umění. Radek Pilař úspěšně složil zkoušky i na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou k Emilu Filovi, ale rozhodl se nastoupit k Vlastimilu Radovi na AVU.

V roce 1957 se oženil se spolužačkou Růženou Tikvovou, ovšem zanedlouho se po vzájemné dohodě rozvedli. V těchto letech objevil díky cestě do Nizozemska s teoretikem Vojtěchem Václavem Štechem tvorbu skupiny Cobra, jež ho velmi ovlivnila. Již po Akademii opustil "špinavou malbu", jak sám píše, a začal se věnovat barvě. V roce 1962 zažívá bolestnou ztrátu - umírá mu maminka: "Je mi matky hrozně líto, byla tak mladá pro smrt a tak mladá pro štěstí," komentuje událost. Rok poté se žení podruhé. Za manželku si vzal Ludmilu Spilkovou, s níž zůstal celý život. Díky cestě do Paříže a účasti na tamějším II. Bienále mladých plně poznává současné umění včetně filmových experimentů.

V první polovině sedmdesátých let začal dělat první filmy pro děti pro tehdejší Československou televizi a Krátký film. Díky této spolupráci vznikla v roce 1965 pod režijním vedením Václava Bedřicha nestárnoucí znělka Večerníčku. Současně spoluzaložil známý časopis pro děti Sluníčko a přispíval do Mateřídoušky. První ilustrace mu vyšly v knize Rybky, ptáčci proměnáčci ve Státním nakladatelství dětské knihy.

O rok později se mu narodila dcera Barbora. Nedlouho poté, roku 1967, nakreslil podle literární předlohy spisovatele Václava Čtvrtka loupežníka Rumcajse. Společně s režisérem Ladislavem Čapkem natočili 53 dílů. "Divácký ohlas mě povzbuzuje, lidé věří kreslenému hrdinovi, který je naplňuje touhou po spravedlnosti a rodinném životě," poznamenal si. Během následujících pěti let měl Pilař bezpočet výstav po celé republice, mimo jiné v Písku, Kroměříži, Olomouci, Chebu, Litoměřicích, Svitavách, Vsetíně a Praze... A také v cizině, kde byl neméně úspěšný, o čemž svědčí i získání Řádu úsměvu v Polsku: "Kde se plebejec stane rytířem, to už je pocta," tvrdil s potěšením. Kromě toho získal Čestnou listinu za nejlepší knihu roku 1974 v tehdejší SRN, cenu na festivalu animovaných filmů v mexické Quadajaře i na ARS Kroměříž, Čestné uznání Českého literárního fondu za film Kluci pozor, červená a ocitá se na Čestné listině Andersenovy ceny. V těchto letech odjíždí na inspirativní cestu do Japonska.

Koncem roku 1979 se mu narodila druhá dcera Marina. V téže době se čím dál víc věnuje experimentálním filmům a fotoasambláži. Rovněž získává ocenění za tvorbu ilustrátorskou, a to za nejlepšího ilustrátora roku 1981 v Opavě. Také obdrží bronzovou medaili IBA V Lipsku. Ve Švédsku za pomoci přátel vytváří experimentální filmy. V roce 1985 zakládá společně s Břetislavem Pojarem, Jiřím Kubíčkem a Jiřím Jarošem kabinet animované tvorby na pražské FAMU.

Videotvorba ho zcela pohltila a společně s Josefem Bruknerem a Jiřím Pilkou vytváří videokompozici Musica Picta. Politického převratu se účastnil aktivně a společně se studenty natáčel rozhovory s umělci v pražském Mánesu. Zároveň díky snímku Botička s velkým potěšením přijímá cenu Stříbrný tanečník za nejlepší animovaný film na festivalu krátkých filmů Huesca ve Španělsku. Roku 1990 se stává čestným občanem města Jičína. Ve stejném čase zakládá Katedru animované tvorby a videa na FAMU a Asociaci videa a intermediální tvorby, na což navazuje založení ateliéru videotvorby na FaVU v Brně.

Dva roky po Sametové revoluci uspořádal svou poslední výstavu Absolutní opona v Galerii bratří Čapků v Praze. Stává se členem Rady Unie výtvarných umělců, Umělecké rady FAMU, Umělecké rady Ministerstva školství a Media archivu. 7. února 1993 nevydrželo jeho nemocné srdce takové pracovní tempo a Radek Pilař umírá na infarkt. Je pohřben na pražském Vyšehradě.

Radek Pilař měl přes 40 samostatných výstav, ilustroval na 50 knížek pro děti, které vyšly po celém světě, vytvořil kolem 40 krátkých filmů a večerníčků, realizoval přes 30 videozáznamů a videoartů - je zakladatelem tohoto směru v České republice.

© text rodina Pilařova

Ostatní expozice

Novinky an Váš email