Sladovna

Od roku 2008 toto symposium pořádá Dětské umělecké muzeum v Hamadě a je podporováno Ministerstvem pro kulturní záležitosti. Dostat se na něj není vůbec snadné, vysvětluje Adam Langer: „Každý rok jsou po důkladném výběru pozváni dva ředitelé různých uměleckých institucí ze zámoří, kteří vedou čtyři až pět dní workshopy a sdílejí navzájem své zkušenosti, ale také kulturní rozdíly v přístupu ke vzdělání, umění i k samotným dětem. Protože byl letošní ročník výjimečný svým jubileem, zúčastnili se dva nejzajímavější představitelé z minulých ročníků, kteří zároveň nominovali pro ně dvě výjimečné instituce. A mezi nimi byla právě i Sladovna Písek.“

Sladovna tak vystoupila po boku rakouského dětského muzea ZOOM, mexického Museo de Historia Natural a FRAC Centre z Francie.

Veškeré náklady na cestu i pobyt hradilo právě hamadské muzeum. To se snaží zkušenosti hostů co nejvíce využít pro své muzeum, ale také pro ostatní kulturní instituce, pokračuje Langer: „Program byl celých šest dní nabitý. Japonci jsou velice pracovití, takže ihned po dvou dnech cesty jsme si nechali zavazadla na hotelu a vyrazili do práce. Vedl jsem dva workshopy pro rodiny s dětmi, kam mohl kdokoliv přijít a zúčastnit se. Workshopy všech čtyř institucí přitom probíhaly naráz v podstatě ve stejném prostoru, takže rodiny, které přicházely, mohly navštívit každý z nich. Zároveň poté hodnotily, který je bavil nejvíce a zvítězil právě ten náš. Bylo tam za dva dny asi 100 dětí a jejich rodičů, kteří s námi vymýšleli mýtické zvíře s vlastním příběhem a vyráběli koláže ze starého německého bestiáře. Taková hravá práce s vlastní fantazií pro ně není úplně samozřejmostí, ale když se to nakonec podařilo, bylo to skvělé. Další dva dny jsem pracoval se skupinami z mateřských škol s výtvarným tématem a vyprávěním příběhů. Tento program jsem nazval Každý může být umělcem. Snažil jsem se jim předat, že být umělcem nemusí nutně znamenat mít vystudovanou vysokou školu zabývající se uměním, ale je to o každodenních hezkých věcech a začít může kdokoliv a kdykoliv.“

Stejně jako je smysl tohoto symposia v poznávání nových kultur, také děti, se kterými ředitel v Hamadě pracoval jsou rozdílné. „Liší se oproti českým snad úplně ve všem, zásadně v naprosté disciplíně. Snažit se je přeorientovat na hru a opuštění pravidel bylo mnohdy opravdu těžké,“ říká Langer.

Ředitel prezentoval také samotný Písek: „Dohromady s ostatními pozvanými institucemi jsme měli symposium, kde jsem prezentoval Sladovnu a její práci, ale také Písek jako město. Sjelo se tam mnoho

lidí, kteří pracují ve školství a také zástupci z Ministerstva kultury. Pozval nás také starosta Hamady, který nám předal úžasný dárek, loutku z ručně vyrobeného papíru, která je velkou vzácností. Já jsem mu předal krásnou knihu o Písku a o píseckém mostě. A protože byl velmi nadšený Pískem i Sladovnou, jednu loutku poslal také paní starostce Evě Vanžurové.“

Také pro Sladovnu měla účast v tomto prestižním projektu veliký význam, hodnotí závěrem Adam Langer: „Načerpal jsem spoustu inspirace od svých kolegů, návštěvníků i organizátorů. Vidět pracovat Mexičanky s tématem smrti a posmrtných masek, Francouzky hravým způsobem s architekturou a urbanismem, bylo úžasné. Když byla navíc chvilka času, často jsme si profesionálně měnili zkušenosti. Zároveň jsme viděli spoustu výtvarně i příběhově inspirativních japonských příběhů, které nejsou přeloženy do světových jazyků. Už se těšíme, až budeme s těmito nápady pracovat v některé z dalších výstav ve Sladovně.“