Výstava si pohrává s momentem průsečíku energií, směsi pocitů, se kterými se v různě emotivně zabarvených okamžicích autoři potkávají a které ztvárňují za použití materiálů jim vlastním. Živelně hmotná energie se mísí s jemnými liniemi a geometrickými tvary. Na úrovni materiálů se beton potkává se stříkaným akrylem. Na úrovni lidské se setkává Vladimír Nosek a Anna Krninská. Nadčasově a svobodně se jejich tvorba protíná a zase sobě vzdaluje. Oba hluboce zakořeněni v klasické umělecké tvorbě. Oba pracují a žijí v Jindřichově Hradci. Jsou jako jedna rodina.

Kurátorka: Linda Hampl Mezrová

Vladimír Nosek

Vladimír se věnuje především klasické koláži ve velmi osobitém pojetí s nezaměnitelným rukopisem a patrným vlivem geometrické abstrakce. Díla zobrazují výtvarné geometrické prvky jako jsou linie, plochy a tvary, jež vyjadřují určitý životní pocit a vztah ke světu.

Konkrétně se v dílech objevují kříže jako symboly víry a naděje, kruhy jako symboly konečnosti, horizontála a vertikála znázorňující nekonečnost a volnost. Průsečíkem koláží je snaha o vyjádření směsi pocitů spojených s nekonečným zápasem člověka se sebou samým a tím, co ho obklopuje.

Anna Krninská

Figurální sochařství se Anně stalo nejbližším a nejvíce blízkým, na abstrakci u ní moc

nenarazíte. Její tvorba se většinou točí kolem ní a jejích zálib. Vše, co má ráda se snaží do svých děl zaznamenávat a tak má stále co vytvářet. Díky kamenosochařskému oboru na střední škole jí v oblíbených materiálech zůstal kámen, který ale bohužel na téhle výstavě nenajdete. Uvidíte ale její další oblíbenou techniku a to je modelování v hlíně a následné odlévání do betonu nebo sádry. Výrazy a postoje Aniných soch mluví sami za sebe, jsou plné života, pohybu, lehkosti a svobody. Struktura povrchu soch vybízí k doteku a uchopení, jak fyzickému, tak touze po taktilním zachycení zážitku z okamžiku nabitého energií.

DOČASNÉ

NEJNAVŠTĚVOVANĚJŠÍ